wz

Malá Fatra 2002

    • Strečno • Hřebenovka • Štafanová • Diery • Strečno1 • Martincké Hole •

    Ráno jsme se probudili s překvapením. Evičce nateklé čelo nesplasklo, ale otok se přesunul do očí, takže vypadala jako mongoloidní dítě. Přemýšleli jsme, co dál. Janča s Márou už končili a odjížděli domů a Evča měla strach, co by to mohlo být. Tak jsme já, Evička a Janča s Márou nasedli na autobus a odjeli do Těrchové. Janča s Márou pokračovali dál a my jsme zašli na místní "kliniku" na vyšetření. Doktorka nevěděla, ale prý asi ze sluníčka. Mezitím nás pěšky došel zbytek party. Byl to docela děs. Evča byla nateklá, Švárovi nebylo nějak dobře ,Angrešt chudák zvracel a Vedoucímu bolel kotník. Prostě parta "kriplíků". Počkali jsme tedy na autobus a nechali se odvézt do vesničky Varýn a odtud pěšky zpátky do Strečna. Došli jsme celí "ucaprtaný" až na místní fotbalové hřiště, plácli s sebou na zem a nedělali vůbec nic. Teda kromě hraní karet. Místním chlapcům, kteří přišli na hřiště si nejspíš zakopat moc nebylo to, že jsme seděli uprostřed a hráli karty, ale nás bylo víc. Švárovi bylo stále blbě a Angreštovi nebylo o moc lépe, a tak jsme zde strávili další noc. Ze strachu před bouřkou jsme si u zábradlí postavili bivak.


Jánošík a tři zbojníci v Terchové

Hrajeme karty

Podvečerní Strečno

Švárovi je blbě

    V sobotu ráno nás opět probudilo sluníčko. Předvídané bouřky se nějak nedostavili a tak jsme byli jen rádi, že jsme od babky ze Štefanové pryč. Uvařili jsme si snídani, někteří se dokonce oholili a vydali jsme se na hrad, na který jsme prve vůbec nezašli. Nechali jsme dole batohy a vyrazili nahoru v menší skupince s tím, že někdo počkal u batohů dole ve vsi. Hrad se nám celkem líbil, ale jen z dálky. Z blízka je to vyumělkovaná zřícenina, která vlastně už ani není zříceninou. Všechno je opravené, v oknech jsou kouřová vakuová skla  a vevnitř výstava obrazů, ke které nám pouštěli hudbu. Byl jsem celkem zklamanej. Zaplatil jsem si lístek na focení, ale zas tak moc k focení vevnitř toho nebylo.


Vodra se holí

Na hradě

Na věži

Housenka za korunu

Odpolední veget ve Strečně

     Po prohlídce jsme zašli do místní hospůdky na oběd a pak jsme se usídlili pod hospodou na břehu Váhu a dali jsme koupačku. Obloha se na nás začala mračit, začínalo hřmít, ale naštěstí nepršelo. Vodra se Švárou museli odjet a k nim se přidali ještě Angrešt,  Evička a Čokoláda, a tak jsme zůstali už jen čtyři. Po jejich odjezdu do Žiliny jsme nasedli na vlak přesně obráceně a už jsme si to šinuli přes Martin směrem na jih na část Malé Fatry zvané Martinské hole. Dojeli jsme až do vesničky Príbovce a odtud se nám podařil chytit autobus, takže jsme se svezli do Varína. Obloha se nepříjemně zamračila a než jsme se stačili rozmyslet, jestli stihneme někam dojít, začalo docela slušně pršet a hřmít, a tak jsme se usídlili v místní hospůdce. Měla tu být jakási venkovní diskotéka, ale nakonec hráli převážně jen české písničky, které si poroučel pro nás jeden místní štamgast. Hráli jsme celý večer karty a doufali, že přestane pršet. Nepřestalo. Místní se předháněli v tom, kdo nás ubytuje, ale jelikož měli všichni už řádně upito, nebrali jsme je vážně a okolo půlnoci, za bouřky, jsme vyrazili na místní hřiště. Byla tam dost velká tribuna a tak jsme měli spaní v suchu. První déšť na letošním vandru stál opravu zato.