wz

Malá Fatra 2002

• Strečno • Hřebenovka • Štafanová • Diery • Strečno1 • Martincké Hole •

    V neděli ráno sice nesvítilo sluníčko, ale už nepršelo a tak jsme po snídani na tribuně mohli vyrazit dál. Šli jsme po zelené směrem na Úplaz. Cesta vedla údolím po asfaltové silnici stále mírně do kopce, a tak se šlo báječně. Začalo být zase horko. Kousek od rozcestí u Zrazu jsme si dali oběd a šli dál. Cesta už nevedla po asfaltu, ale začala se dost prudce zvedat a díky předešlému "deštíku" tu bylo opravdu pěkné bláto, které bezvadně klouzalo. Prodírali jsme se kousek po kousku po blátivé cestě až do sedla Pod Úplazom, kde nás zachytla bouřka. Byli asi 4 odpoledne, postavili jsme bivak a čekali až přejde. Nakonec jsme tu strávili noc. při cestě nahoru jsme kousek pod hřebenem spatřili medvědí stopy vedoucí napříč přes cestu. Naštěstí jsme holkám namluvili, že to medvěd nebyl. Večer, když jsme seděli u ohně jsem z dáli slyšel podivný zvuk a dal bych krk na to, že to byl medvěd.


Na Úplazu

 

Naše nocležiště v sedle Pod Úplazom

     Děvčata se večer domluvila na tom, že by chtěli jet v úterý domů, a tak jsme tedy museli trošku natáhnout krok. Šli jsme po červené hřebenovce. Cesta celkem šla až na to, že jsme nečekali takové kopce. Odpoledne bouřilo všude okolo nás, ale nad námi naštěstí ne. Nebylo to moc příjemné při představě, že jdeme po hřebeni a není kam se schovat, ale nebylo vyhnutí.


Hnilická Kýčera

Vedoucí zapisuje do místní knihy

Pohled z hřebenovky směrem na Velkou Luku

Pauza na borůvky na Horné luce

Horná Luka

Cesta na Veterné

Na Veterném


Pohled z Velké Luky

    K večeru jsem došli až na Martinské hole a skončili jsme u chaty na martinských holách, kde jsme čekali nějaké občerstvení, ale bohužel. Ustlali jsme si u dřevěného přístřešku a usínali pod hvězdami.


Večer nás otravovala myš

     Ráno jsme nasedli na lanovku, svezli se do Martina a odtud vlakem domů. Musím říct, že počasí se nám vyvedlo naprosto báječně, možná že až moc, ale člověk prostě není nikdy spokojenej. Bylo to super.