wz

Norsko 2006

• Odjezd • Švédsko-Norsko • Rondane • Romsdal • Molde • Andalsnes • Trollstigen • Jostedalbrenen • Hjelle • Hjele1 • Galdhoppigen • Jotunheim • Lillehammer • Návrat • Rozpočet •

Naše expedice Norek 2006 začala pozvolna na ranči COLORADO v Trstěnicích, a to několik dní před oficielním začátkem naší svatbou. Den před odjezdem, kdy jsem si vyzvedl naše vozítko Peugeot boxer jsme vyrazili společně na nákup a při nasedání do auta se ozval náhle hrozný řev. To Andrejka zapomněla svoje prsty ve dveřích spolujezdce a Vedoucí je nevědomky vší sivou zabouchl. Naštěstí to nebylo nic vážného a jak se později ukázalo, byl to jediný úraz, který za celou dobu vznikl. Od té doby se při nastupování poctivě hlásilo zavírání dveří.

              V neděli 9.7. jsme začali nakládat batožinu a toužebně jsme očekávali, zda se všechno vejde do kufru auta, nebo budeme muset přimontovat na střechu ještě rakev. Všechno se nakonec vešlo a my jsme mohli v 11:05 vyrazit na cestu bez zahrádky a zmíněné rakve, to nám určitě ušetří pár litrů nafty. Dokonce se nám podařilo naložit i kytaru. Cestou z Trstěnic, jsme zamířili do Mariánských Lázní doplnit čerstvé pečivo a ve 12:45 jsme si to mířili na sever směr Aš. Průjezd hranic byl bez problémů, jen německý celník nedokázal pochopit, že Honzíkem zmíněný cíl cesty - Nordland je Norsko. Největší překvapení nás čekalo na první čůrací zastávce, kdy náš boxer vypověděl poslušnost a nechtěl startovat. Po chvíli však naskočil, a tak bez zjištění příčiny jsme pokračovali po dálnici pořád na sever. Při další zastávce se vše opakovalo. Tentokrát jsme přišli na to, že pežotík nechce startovat, když má zvýšenou teplotu. Stačilo chvilku počkat a už se zase jelo dál. Jen jsem měl dost velké obavy z nájezdu na trajekt. Co když mi to ve frontě chcípne a za mnou bude čekat celá kolona, až vystydne motor? Další nemilé překvapení mě čekalo při tankování. I když na dveřích prodejny byla značka platební karty, kterou jsem měl, stejně mě ji terminál odmítl, a tak jsem musel vytáhnou eura v hotovosti.

             Do Sassnitzu jsme dorazili chvilku po osmé a asi po pěti minutách otevřeli terminál. Autíčko naštěstí chytlo, a tak jsem při čekání před kasou musel ignorovat tabulky, které nabádali k vypnutému motoru. Naštěstí si nikdo nestěžoval. Od kasy jsme zamířili do přesně určeného pruhu pro menší dodávky a tady jsme čekali s otevřeným motorem asi hodinu a půl. Udivilo nás, jaké množství Poláků tady cestuje za prací do Švédska. Jeden z nich byl nad míru zvědavej, snažil se družit a jak se zdálo, velice se mu líbili naše holky. Před desátou dorazil trajekt a my bez problémů zajeli dovnitř. Mé obavy se naštěstí nepotvrdili, a tak ještě přežít výjezd z trajektu, ale to by měl být motor studený.  Na trajektu jsme zabrali jednu z kajut, kde se během chvilky zaplnili i ostatní volná místa. Zašli jsme si do bufetu na německou gulášovku, podotýkám velice výbornou, a pak jsme šli na kutě.