wz

Norsko 2006

• Odjezd • Švédsko-Norsko • Rondane • Romsdal • Molde • Andalsnes • Trollstigen • Jostedalbrenen • Hjelle • Hjele1 • Galdhoppigen • Jotunheim • Lillehammer • Návrat • Rozpočet •

Pondělí 10.7. jsme zahájili budíčkem na trajektu někdy po druhé hodině. Gong oznámil konec cesty a příjezd do přístavu Trelleborg. S obavami jsem nastupoval do auta, ale jak jinak než dobře to dopadnout nemohlo. Ve 2:30 jsme již odjížděli od moře dál na sever po místních komunikacích. Jelo se pomalu devadesát, ale pořád. Posádka usnula, a tak jsem zůstal za volantem sám s rádiem. Po chvíli  jsme najeli na dálnici, a tak to byla i dál docela monotónní cesta pro 110 km/h. Když začalo svítat, vystřídal mě za volantem Honzík a já se v klidu uložil ke spánku. Na Severu Švédska, někdy asi okolo osmé, vystřídal Honzíka Jirka a ten nás dovezl až do Norska. Přejezd hranic jsme téměř nepostřehli, jen že po nás chtěli mýtné 20 NOK za most,  což ve Švédsku nebylo. Cestou jsme ještě platili 20 NOK za dálnici a 17 NOK za tunel. Potřebovali jsme naftu, a tak jsme hledali takovou benzínku, kde budu moci zaplatit kartou. Téměř všude byla možnost platit kartou Mastercard, ale kartu Maestro jsme nikde neviděli. Až za Oslem na benzíně Jessheim Esso jsme uspěli, a tak jsme od té doby hledali jen benzínky téhle společnosti. Krátkou pauzu jsme si udělali v Lillehammeru, kde někteří navštívili skokanské můstky. Parkoviště na dvě hodiny nás stálo 23 NOK a po dvouhodinové pauze jsme v 16:15 vyrazili na poslední, asi dvouhodinovou část naší cesty. V 18:30 jsme konečně dorazili do cíle. Národní park Rondane se před námi tyčil vysoko nad údolím řeky Otty a stejnojmenným městečkem. Po asi 13km dlouhém stoupání jsme přijeli několika chatám označeným jako Mysusaeter a k  mýtnému, kde po nás chtěli 10 NOK a mohli tak jet další čtyři kilometry na parkoviště Spranghaugen. Jeli jsme serpentinami po prašné cestě vzhůru a Jirka při té příležitosti nazval naše auto „Pan Mopagy“. Dosti velké parkoviště je situováno na náhorní plošině, parkují zde jak osobní auta, tak autobusy a je zde zakázáno kempování, což jsme už věděli z naší předchozí cesty do Norska. Počasí nám přálo – svítilo sluníčko ale foukal studený vítr. Spolu s Vedoucím jsem zamířil na západ od parkoviště najít nějaké příhodné místo na kempování.To se nám podařilo najít asi po deseti minutách na břehu řeky Store Ula nedaleko malého vodopádu. Sbalili jsme si batohy a odstěhovali se k říčce. Díky studenému větru,  velkého množství komárů a únavě z cesty jsme si uvařili večeři a okolo desáté jsme zalezli do stanů.

Mapka cesty 10.7. - Lilehammer - Rondane