wz

Norsko 2006

• Odjezd • Švédsko-Norsko • Rondane • Romsdal • Molde • Andalsnes • Trollstigen • Jostedalbrenen • Hjelle • Hjele1 • Galdhoppigen • Jotunheim • Lillehammer • Návrat • Rozpočet •

    Budíček přišel sám od sebe poměrně pozdě, oproti jiným dnům. Byla sobota, vstávali jsme v 10:15 a to díky sluníčku, které nás šimralo na tvářích. Azurová obloha nám přidala na náladě a k tomu všemu fakt, že dnes vyzvedneme ostatní. Jirka nám poslal předešlého večera SMS, že máme čekat na parkovišti okolo čtvrté hodiny. Nasnídali jsme se jako již poněkolikáté na stejném místě za tunelem spolu se stádem bojových mravenců, kteří si k nám pokaždé velice rychle našli správnou cestu, a tak se snídaně spíše podobala rituálnímu tanci eskymáků v létě. Sjeli jsme asi pětset metrů k pobřeží, kde se dalo zaparkovat u mola a já opět nahodil návnadu. Asi po dvou hodinách jsem utrhal všechny třpytky, které jsem s sebou měl. Andrejka už byla pěkně spálená od sluníčka a řidiči kolemjedoucích aut mohli oči nechat na našem zákoutí u fjordu, a tak abych zamezil nějaké silniční nehodě jsem raději sbalil nádobíčko, Andrejku a hurá na nákup do sámošky. Vyrazili jsme do hor s předstihem, co kdyby se náhodou vrátili dřív, ale nějak se mi nepodařilo trefit to správné údolí, a tak jsme si zajeli asi dvacet kilometrů navíc. Na místo jsme dorazili okolo třetí a už z dálky jsme viděli partu lidí, válejících se na trávě. Naložili jsme celou partu i s jejich promočenýma botama a hurá do údolí. Za volant se posadil Jirka a celý netrpělivý pořádně šlápl na plyn. Byli plni zážitků, hlavně z příšerného několikahodinového sestupu, a tak nám cesta rychle ubíhala. Po krátké zastávce v obchodě v Isfjordenu jsme zamířili směr Trollstigen. Krajina byla úžasná, a tak jsme každou chvilku stavěli na focení. Hned na první zastávce u značky „pozor Troll“ nás překvapil paraglajdista, který si to namířil, nejspíš nechtěně, mezi stromy asi 10m od nás. Po otázce, zda je vše v pořádku a kladné odpovědi jsme zhotovili pár pamětních fotografií s trolí značkou a pokračovali jsme úzkou silnicí vzhůru. Kousek pod dosažením sedla jsme zastavili u stánků, kde jsme nakoupili suvenýry a zašli jsme asi sto metrů k vyhlídce, kde je vidět pohled na Trolí stezku, který každý zná z mnoha pohlednic a obrázků z průvodce. Naše další cesta vedla přes Geiranger. Strmé skalní stěny padají téměř kolmo do tyrkysové vody Gejranger fjordu, kde na jeho konci je městečko Gejranger. Velice nás však překvapilo množství hotelů a turistů, které zde všude byli, a tak jsme tímhle městem jen rychle projeli dál. Místo na spaní, jsme tentokrát zvolili v průsmyku hor, nedaleko odbočky na Dalsnibbu. Auto jsme nechali na cestě asi 100m od silnice, sbalili jsme batohy a stany jsme rozbalili asi po pěti minutách chůze od auta. Bylo zde všude mnoho mechu a mokřin, ale našli jsme rovné místo, které vypadalo jako vyschlý rybník. Nebylo tu  mnoho komárů, ale silný vítr nás zahnal asi okolo desáté do stanů. Zajímavostí tohoto místa bylo, jak pozdě večer se zde začalo šeřit. Asi to bylo tím, že jsme byli celkem  vysoko v horách a dlouho do večera svítilo sluníčko.   

            Mapka cesty 15.7. -  Přes Trollstigen