wz

Norsko 2006

• Odjezd • Švédsko-Norsko • Rondane • Romsdal • Molde • Andalsnes • Trollstigen • Jostedalbrenen • Hjelle • Hjele1 • Galdhoppigen • Jotunheim • Lillehammer • Návrat • Rozpočet •

    Konečně je tu pondělí a nastala očekávaná cesta na Galdhoppigen. Budík mám na 7:30, ale na stany dopadají kapky , a tak ostatní nebudím a vyčkávám. Chviličku před osmou se počasí umoudřilo a v sousedním stanu už někdo leze ven. Vstáváme tedy všichni, děláme si snídani a okolo půl desáté vyrážíme na cestu do Jotunheimenu. Nad námi stále visí olověná obloha, a tak se asi po půlhodině rozhodujeme, zda pokračovat či nikoliv. Dohodli jsme se, že výstup na vrchol v tomhle počasí je nesmyl, a tak míříme přes hory do Øvre Ardal k nám již známému vodopádu Hjelefossen. Mýtné přes hory bylo 40 NOK, stále prší a celkem slušná mlha, tak nás ani nemrzí, že jsme vzdali výstup na nejvyšší vrchol. Po příjezdu do města jsme nakoupili nejnutnější potraviny a dojeli až k zmíněnému vodopádu. Na parkovišti jsme nechali naše auto, sbalili si pláštěnky a vyrazili jsme na okružní cestu k vodopádu Vettifossen. Když jsme se vydali na cestu, bylo sice zamračeno, ale nepršelo. Než jsme ale vylezli podél vodopádu Hjelefossen nahoru, pěkně se chvilkami rozpršelo a i když jsme nepromokli, tak jsme byli dost mokrý od trávy. Teď se ukázalo, kdo měl dobré boty, protože v průběhu cesty měl postupně každý z nás v botách žabinec.  Byli jsme rádi, když jsme po 5 hodinách chůze dorazili na rozcestí, kde byla odbočka k Vettifossen. Všichni jsme ale byli tak promočení a utahaní, že nikdo neměl chuť se k vodopádu zajít podíval, a to samozřejmě i vzhledem k husté mlze, kde byla všude kolem nás. Po další půlhodinové strmé cestě jsme dorazili k chatě Vetti a odtud již údolím po prašné cestě až k autu. Pomalu přestalo pršet, mlhu jsme nechali pár metrů nad hlavami a tak jsme pokračovali po břehu řeky zhruba hodinu k našemu autu. Na parkovišti jsme se postupně všichni vystřídali ve sprše, která nás svojí pohostinností opět velice překvapila. Když jsme se všichni zkulturnili, zajeli jsem asi tři sta metrů po proudu, kde jsme na břehu řeky rozbalili stany. Poté, co jsme postavili stany a rozdělali oheň, jsme začali sušit veškeré promočené věci. Tajně jsme všichni doufali, že na nás nikdo nepřijde. A kdyby přeci, snad by se mu nás zželelo. Seděli jsme u ohně asi do půlnoci. Jirka nazval náš dnešní výlet pochodovým cvičením, což vzhledem k počasí bylo jistě výstižné.  Honzíkovo heslo dne: Co znamená v norštině Tak tomáte – Děkuji kečup…

            Mapka cesty 17.7. - Sognefjord - Ovre Ardal - Hjele

                    Mapka cesty 17.7. - Hjele - Vetti